Rostislav Kolář vicemistrem Moravy v chůzi
Jen týden po Mistrovství ČR v chůzi na 20 km se v Olomouci konalo Mistrovství Moravy a Slezska v chůzi na 10 km. V sobotu 13. dubna se do olomouckých Smetanových sadů sjela poměrně početná konkurence s mezinárodní účastí na 53. ročník Olomoucké dvacítky v chůzi. V názvu má závod sice stále "dvacítka", ale poslední roky měří nejdelší distance chodeckého dopoledne 10 km, jelikož tato vzdálenost se chodí také o body do ligových soutěží.
Z hranického oddílu o body do II. ligy mužů bojovali Rostislav Kolář a Petr Havránek. A dařilo se výborně, borci vybojovali pro hranické družstvo mužů celkem 19 bodů, které se započítávají do 1. kola II. ligy. Zatímco Havránek šel především o body (došel v druhém nejlepším čase své kariéry - 64:05), Kolář bojoval také o medaili z Mistrovství Moravy a Slezska. Sám Kolář popsal průběh závodu takto:
"Průběh byl vzrušující, hned zkraje se oddělila skupinka dvou slovenských a dvou českých reprezentantů, pak skupina č. 2 adepti na moravské medaile: Rožnovský z Vítkovic (v Poděbradech splnil limit na MEJ, 44:03), Malysa z Brna (syn slavného chodce olympionika, čerstvý reprezentant, 5. z Poděbrad), a Ketner z Vítkovic (bývalý reprezentant, Poděbrady nedošel). Já šel do závodu až jako čtyřka.
Po 1. kole favorit Rožnovský začal kupodivu zaostávat. Mimochodem byl to první závod, kdy Anežka Drahotová zůstala za mnou. Letos (MS je až na podzim) ale závodí s vyšší váhou, jak sama řekla, proto dosahuje o něco pomalejších časů. Celý závod jemně pršelo, na konci jsme měli promočené boty, to se šlo už hůře.
Zpět k průběhu. Dopředu se pustil Ketner. Malysa se zase ztratil dozadu. Poté mě došel Španěl závodící za Spartu, během 2-3 kol jsme spolu Ketnera dotáhli a šli ve třech. Poté Španěl trochu zvýšil tempo, šli jsme dlouho spolu, tak se ohlížel doleva, proč s ním nejdu dál. To byl zlomový okamžik. Kdybych jeho tempo akceptoval a neodpadl před cílem, Moravu bych jistě vyhrál. Vyhodnotil jsem to tak, že rychlejší tempo by bylo obtížné udržet vzhledem k únavě z Poděbrad. Dál jsme šli spolu s Ketnerem. Patrně jsme asi zvolnili, za námi se ozval známý čvachtavý zvuk bot Malysy, a byli jsme opět tři.
To nemělo perspektivu, proto jsem šlapal na tempo, a povedlo se, Ketner odpadl. Pak jsme šli ve dvou s Malysou až do předposledního kola, kdy mi v nejméně vhodném okamžiku bohužel poodešel. To už se mi šlo dosti špatně. Za mnou byl slyšet dupot, tedy Ketner. V posledním kole houfně Ketnera povzbuzovali, aby se dotáhl. To jsem nemohl připustit, a vlastně pouštěl jej z hlavy a naopak snažil se přiblížit k Malysovi - nakonec až na 9 s. Ketner chválabohu zůstal o 5 s. zpět. Výsledný čas tedy 46:59, nový oddílový rekord, 6. čas v letošních celorepublikových tabulkách, a má první stříbrná medaile."