Kolář třetím nejrychlejším závodním chodcem na Halovém Mistrovství ČR
V ostravské atletické hale se dne 28. února za přítomnosti olympijského vítěze v desetiboji a někdejšího světového rekordmana, Romana Šebrleho, konalo halové Mistrovství České republiky mužů a žen v lehké atletice. Oddíl SK Hranice měl na tomto mistrovství jen jednoho zástupce, který ovšem z jediného startu vytěžil medailový úspěch! Rostislav Kolář v chůzi na 5 000 m po 4 letech s novým amuletem, totiž svým plnovousem, obhájil bronzovou medaili za výkon 24:05,72. Hranický závodník tak potvrdil, že bronz z téhož závodu konaného v roce 2022 nebyl náhoda, leč výsledek systematické tréninkové přípravy.
K závodu bylo přihlášeno celkem 13 závodníků, ke startu mistrovského závodu v dusné a vyhřáté hale nastoupilo 10 závodníků a jeden startoval navíc mimo soutěž. Start závodu se Kolářovi velmi povedl, protože se hned po výstřelu ujal vedení celého závodního pole. Posléze jej předešli reprezentanti (olympionici Lukáš Gdula s Vítem Hlaváčem a vítěz tohoto závodu Adam Zajíček) a dále bývalý reprezentant Rudolf Cogan. Záhy bylo také zřejmé, že rozhodčí nastavili přísný metr, což Kolář bez problému akceptoval a šel stylově na jistotu. Jedinou zárukou fair play chodeckých závodů jsou totiž právě rozhodčí, jejichž oči bedlivě bdí nad tím, aby žádný ze závodníků nepřešel z chůze do běhu. Indikátorem je porušení jednoho ze 2 stěžejních pravidel, tj. okem pozorovatelná ztráta kontaktu se zemí nebo pokrčená kolena. Pokud se na porušení pravidel ze strany daného závodníka shodnou 3 rozhodčí, dochází na základě jejich návrhu k vyloučení závodníka ze závodu (pokud není zřízena penalty zóna).
Metou prvního kilometru hranický závodník procházel v čase 4:32 jsa zavěšen za Cogana, tedy ve velmi svižném tempu s komfortním náskokem před dalšími závodníky. Na dvou kilometrech měl Kolář stále velmi slušný mezičas 9:22, předešel jej ovšem Roman Hanyk z AC Turnov. Poté se však začaly dít teprve věci. Před 3. km byl diskvalifikován na čele osamoceně a na velké riziko jdoucí olympionik Lukáš Gdula. Mistr republiky na 35 km, Jaromír Hloch, dotáhl hranického závodníka na metě 3 km na rozdíl 3 vteřin, půl kilometru nato rozdíl mezi oběma zavodníky činil již jen 2 vteřiny. Jakmile si tohoto vývoje Kolář povšiml, zařadil vyšší rychlost a po 4. km se začal Hlochovi svými nástupy vzdalovat. V tento moment šel Kolář bezpečně na 5. místě. To ale nebyl cíl, pro který do dějiště mistrovství přijel. Kolář nikdy nebyl závodníkem malých ambicí.
Teprve 400 m před cílem došlo k další diskvalifikaci, tentokrát druhého z olympioniků, Víta Hlaváče. Pořadí prvních čtyř bylo v daný moment následující: Zajíček, Cogan, Hanyk a Kolář, který ovšem velkým vzepětím ještě došel a předešel aktuálně třetího v pořadí cca 230 m před cílem. Na konečném výsledku se pak již nic nezměnilo vyjma diskvalifikace dalších dvou závodníků jdoucích mimo medailové příčky.
Ačkoliv po závodě zaznívaly vůči rozhodčím kritické hlasy, a to zejména ze strany těch, co závod osobně neviděli, dít by se tak nemělo. Atletika není fotbal, kde jsou výhrady vůči sudím téměř na denním pořádku. K závodní chůzi rozhodování o dodržování pravidel historicky patří a je její neodmyslitelnou součástí i zárukou spravedlivého boje o mety nejvyšší, verdikt rozhodčích je proto vždy třeba respektovat.
Ke svému velkému triumfu se Kolář vyjádřil následovně: „Od rána jsem cítil, že je „něco ve vzduchu“. Byl to takový ten magický pocit, kdy víte, dneska to tam padne. Tak se i stalo. Osud se ne vždy přikloní k rychlejšímu, ale dříve nebo později vyhraje ten, kdo je o tom přesvědčený (Pozn.: citát olympijského vítěze v desetiboji z Melbourne, Milta Campbella). Vyhrát něco jednou je skvělé, ale vyhrát to podruhé už je něco speciálního. Tuto svou medaili věnuji svému prvnímu zesnulému trenérovi, Miroslavu Gadasovi (asi by byl hodně překvapen) a svému jedinému chodeckému trenéru, panu dr. Petru Brandejskému, který mne koučuje z atletického nebe. Děkuji jim oběma, rodičům, mé rodině, mým dalším bývalým dvěma trenérům i všem spřízněným duším, které jsem na své atletické cestě potkal.“.
Na otázku, co nového zařadil do své přípravy od zisku první bronzové medaile, Kolář odpovídá: „Zkamarádil jsem se s kettlebel, zařadil dechová cvičení a oblíbil jsem si ortopedické podlahy, ty bych doporučil nejen všem atletům, ale úplně všem.“.
Zákonitě se nabízí otázka, zda nebude chtít Kolář končit na pomyslném vrcholu, k tomu uvádí: „To je sen většiny sportovců, ale jak říká můj druhý hranický trenér, Vladislav Kaspar, ,člověk nikdy neví, kolik dalších vrcholů na něj čeká´“. Takže věřím, že minimálně ještě pár let soupeře budu prohánět. Možná skončím, až se v Hranicích objeví můj chodecký nástupce, kdoví.“.
Pro atletický oddíl regionální úrovně je medaile z MČR dospělých unikátním úspěchem, který se neděje každý rok. Rostislav Kolář je v kategorii dospělých historicky nejúspěšnějším medailistou SK Hranice z MČR se ziskem (prozatím!) dvou bronzových medailích.
Foto: Matyáš Klápa