Z májových atletických závodů mimo dráhu
Jarní atletická sezóna je navzdory převážně deštivému počasí v plném proudu. Kromě ligových závodů družstev na dráze se konala už celá řada závodů v terénu i na silnici. Po hranické dvacítce to byl běh výstavištěm Flóry, Jarní Kiosk ve Šternberku a Hanácký půlmaraton v Olomouci, jichž se hraničtí běžci zúčastnili ještě v dubnu. Pak už následovaly májové závody. Hned 1. května to byl tradičně prvomájový Ječmínkův běh v Chropyni, týden poté Běh vítězství ve Slavičíně a následovala Tučapská desítka v Tučapech u Vyškova. Těchto závodů se zúčastnili také běžci SK Hranice a vedli si vcelku dobře. Zmíníme se o těch májových kromě Slavičína, jehož výsledky jsme již uvedli. Tak tedy: Ječmínkův běh v Chropyni. První máj lásky čas, ale také čas sváteční.......ostatně každý má jiné představy o jeho oslavování. Přenesme se pomyslně do kraje krále Ječmínka, do města uprostřed hanáckých rovin s krásným zámkem, loukami a rybníky. Spoustu zeleně, kvetoucí stromy, pěšiny v lukách, i když po letošních deštích místy hodně podmáčené a trochu sluníčka k tomu. Tak vypadala trať na dvoukilometrovém okruhu kolem rybníka Hejtman, který vytrvalci obíhali 5x na trati o celkové délce 10km. Z hranických běžců se na 4. příčku mezi ženami nad 45 let probojovala Zdeňka Tvrdá vyrovnaným výkonem i s probíháním mokřinami.
Ještě lepší, vyloženě domáckou atmosféru měly závody v Tučapech zvané Tučapská desítka. Na kopcovité dvouokruhové silniční trati 10,4km se Zdeňka Tvrdá z SK Hranice ve své kategorii probojovala na 3. místo na stupních vítězů. V hlavních kategoriích zvítězili brněnští atleti. Celkovým vítězem se stal Martin Kučera před Danielem Orálkem, mezi ženami Irena Hynštová z Univerzity Brno před Lenkou Jiříčkovou z MS Brno. Závod je přitažlivý i pro diváky a žije tím celá obec včetně starosty, pro závodníky je připravena tombola drobných cen, pro vítěze poháry. Je určen jak těm nejmladším od dětí předškolního věku na krátkých tratích, tak i všem kategoriím dospělých. Okruh vede po silnici z Tučap do Nemojan a kolem nádraží Luleč zpět do Tučap, tedy dvakrát přes kopec. Vládne tady duch sportovního přátelství a pohody, kdy každý bojuje s tratí i sám se sebou za mohutné podpory a povzbuzování diváků z řad místních občanů a doprovodu závodníků. Přijíždějí sem celé rodiny a každý si odběhne svou trať, nejde ani tak o umístění jako pocit, že udělali něco dobrého pro své zdraví a dobrou pohodu. To je také důvod proč se běžci do Tučap, obce na úpatí Drahanské vrchoviny, každoročně v květnu vracejí.
Zapsala: Zdeňka Tvrdá, Drahotuše